[domov| |časopis| |aktivity| |diskusia| |kontakt]
[pre radosť||publikácie| |pomôcky| |recepty]

 

Mantry II. a ďalšie Savita kompozície pre jogový tréning

Ivo Sedláček

Po CD-čku Mantry II sa pripravuje ďalší opus vo forme Savita mantier.. Je to vyvážený komplet pôsobivých mantier, ktoré oslovia poslucháča cez jeho vnem energie.  Klasické indické mantry sppievané Ivom Sedláčkom a ďalšími spevákmi podporovaným u časti mantier zborom a bubnami Kamila Holuba sú produktom vyzretého úsilia o vernosť k sanskritskému originálu a pôsobivosti na úrovni energetickej. Na CD sú mantry dynamizujúce aj ukľudňujúce vo veľmi dobrom hudobnom spracovaní.

Vypočujte si celú ponuku Savita hudby a mantier na www.savitayoga.com a www.savitamusic.com . Objednať si ich môžte aj cez http://www.spj.saj.sk/?Aktivity

gmt

The Healing - a trip to infinity

2CD, Universal Music/Roiva, 1999, k.č.564 476-2

7 housliček

Se zajímavou kompilací přichází holandské vydavatelství Universal music. Na “výletu do nekonečna” nás na tomto dvojalbu provází šestatřicet skladeb v podání pětatřiceti interpretů, které (až na několik jasných vyjímek) spojuje známá imaginární vlajka “new age”. Vybrané skladby pocházejí z rozmezí posledních osmnácti let a přes různorodost autorských jmen je album velmi kompaktní stylově i zvukově. Převažují zde především průzračné písničky obestřené velmi dovedně a sladce načechraným klávesovým oparem a zarámované do precizní samplované rytmiky. Promlouvají k nám hlasy andělské s příležitostnými vstupy indiánů či asketických mnichů, nebeské chóry, lkající housle, cella a šalmaje, zkrátka nezůstanou ani mořský příboj, zurčení potůčku, ptačí drobotina i občasné poryvy rozevlátých větrů (přidržujte si čapku). Objevují se tu jména velmi známá - Vangelis, Yanni, Chris Hinze, Enigma (Dead Can Dance se sem dostali asi nějakým omylem) - i autoři ve všeobecném povědomí o něco méně exponovaní.

Neočekávejme dech beroucí hudební mystéria, ale třeba jako stylová hudba pro noblesní new age party nebo příjemně strávený podvečer ve dvou to nemá chybu.

Ivo Sedláček

 

Ravi Shankar: Chants of India

10 housliček

Říká se, že s věkem člověk zraje. Hluboké vyznání, které Ravi Shankar promítl do tohoto alba vydaného v roce 1997 (produkovaného Georgem Harrisonem), je toho přímým důkazem. Je to totiž vyznání prosté, dokonalé a úchvatné. Slavný hudebník a virtuóz se na sklonku své oslnivé celoživotní umělecké cesty pokorně a s láskou obrací ke svým nejniternějším inspiračním pramenům: k mystickému a duchovnímu dědictví Indie. Jeho živou součástí jsou od nepaměti mantry, modlitby a inspirované duchovní texty a právě to tvoří jádro této nahrávky.

Můžeme se potěšit poslechem známých tradičních manter (Gájatrí, Mahámrtjundžája, Šánti mantry a mnohé další), které zde zaznívají ve své křišťálově čisté původní podobě, často ještě obohacené a prohloubené nesmírně citlivou hudební nadstavbou. Kromě manter zde Shankar zařadil i své původní kompozice (využívající též evropské hudební nástroje), které dokonale dotvářejí ducha a náladu této vyjímečné nahrávky.

Málo naplat - Ravi Shankar je veliký hudebník a je to znát v každém okamžiku alba, které je jednou velkou meditací, dotekem srdce i přehlídkou vyjímečného hudebního citu.

Ivo Sedláček

 

 

Robert Gass & On Wings of Song: Om Namah Shivaya - Hara Hara

Spring Hill Music, 1992, k.č. SHM 6001

 

10 housliček

A ještě jednou mantry. Že by se nedaly krásně a působivě zpodobnit i našimi “západními” hudebními přístupy ? To se ví, že ano. Vždyť forma sama o sobě je jen nástrojem. Co je skutečně důležité je muzikantský vkus a cit, otevřené srdce a aspoň malý dotek “nebeské” inspirace. Pokud se toto vše spojí, všechny formální hranice přestávají být důležité.

Milým příkladem takového spojení může být právě tato nahrávka přinášející melodii, která se pro mnohé stala již téměř “kultovní”. Čtyřicet minut titulního “Óm namah Šivája” je prostoupeno jemnou pohodou a zářící atmosférou. Prostá, ale přitom velmi originální melodie v čistém a oduševnělém podání dvacetičlenného sboru “On Wings of Song” je příjemně a decentně doprovázena kytarou a elektrickými varhánkami, chvíli pluje v jednohlasu a chvíli se zase rozvětvuje do bohatých harmonií. V tomto duchu navazuje i následující dvacetiminutové “Hara Hara Gurudéva” obohacené ještě o malou instrumentální předehru.

Ti, kterým třeba úpravy Henryho Marshalla připadají příliš plytké a málo citlivé (pardon), možná právě tady najdou to, co hledají.

Ivo Sedláček

 

TERRY OLDFIELD - SPIRIT OF INDIA

(CD, New World Music/Roiva, 1996, k.č. NWCD 426)

hodnocení: 7 housliček

Tvorba Terryho Oldfielda patří většinou k těm světlejším momentům syntezátorové ”new age” hudby. Bratr známého Mika Oldfielda a zpěvačky Sally Oldfieldové sice před námi neotevírá nějaká závratná hudební mystéria, ale jeho hudba bývá vkusná, příjemná a může nás zaujmout řadou zajímavých nápadů, aranží i nálad.

Hudba alba ”Duch Indie” plyne v tématickém a duchovním souladu s titulní ilustrací na obalu: zářící Tádž Mahal a muž v turbanu. A tak postupně slyšíme vše, co vskutku nemůže chybět: autentický indický zpěv, mantry, samplovaný sitár, tabla, flétny i zvuky vzdouvajících se vod a větrů. Vše velmi umně zasazeno do místy sférických, místy rytmických pasáží syntezátorů, které svými idylickými harmonickými postupy a melodiemi tvoří opěrnou a spojovací linku všech pěti skladeb alba.

”Měsíční světlo na lotosu” nebo ”O lásce, která sladce prodlévá” ... Jistě se najdou chvíle, kdy toto příjemné album může potěšit.

Ivo Sedláček

 

TERRY OLDFIELD - SPIRIT OF TIBET

(CD, New World Music/Roiva, 1994,k.č. NWCD 257)

hodnocení: 7 housliček

 

Ve své hudebně-cestopisné sérii tentokrát Terry Oldfield zavítal do náhorních plošin Tibetu. Je pravděpodobné, že krásná a průzračná ústřední melodie tohoto alba neunikne ani tomu nejméně pozornému posluchači - během padesáti minut se totiž (s vyjímkou několika kratších dramatičtějších vsuvek) v podstatě stále znovu a znovu opakuje. Nejprve ji slyšíme v podání andělského sopránu, po chvíli ji přebírá dětský sbor, pak se jí ujmou hřejivé zvuky pastýřských fléten, pozadu nezůstanou ani virtuální smyčce a trouby, pak zase andělský soprán ... Díky nápaditě začleněným (ale nikoliv překvapujícím) pestrým hudebním oblohám a zvukovým kořením je však tento pokrm docela příjemně stravitelný. A tak se kolem nekonečného příběhu hlavní melodie bohatě proplétají útržky zpěvů tibetského lámy, ozývá se bučení jaka i hlasy dalších tajemných živočichů, ťukání na tibetské mísy, zvuky zvonců, gongů a zvonečků a zapomenout nesmíme ani na ony neodmyslitelné divoké větry, které pro nás Terry Oldfied ze svého kouzelného koše co chvíli s chutí vypouští ...

Jemná pohoda a osvěžující zvuková lázeň - pocity, kterým při poslechu tohoto alba možná neodoláme.

 Ivo Sedláček

 

 

HARIPRASAD CHAURASIA - KRISHNA´S FLUTE

(CD, Oreade Music/Roiva, 1996, k.č.ORW 5264-2)

hodnocení: 10 housliček

Kdo si myslí, že s pěti tóny se nějaké velké zázraky dělat nedají, měl by si asi poslechnout toto album. Na něm totiž Hariprasad Chaurasia celých pětapadesát minut rozvíjí rágu Bhúpali, která je tvořena pouze pěti tóny, s nimiž ještě navíc není zdaleka možné pohrávat si jen tak. Jsou totiž spolu (jako v případě každé rágy) velmi hluboce propojeny v nespočtu jemných a přesně daných souvislostí a teprve jejich naplněním se může pozvolna rozzářit skutečná duše rágy.

Hariprasad Chaurasia není jen nedostižným mistrem bambusové flétny, ale zároveň i velikým mistrem hudební imaginace. Sledovat nevyčerpatelný proud jeho inspirace, s níž v každém okamžiku stále nově a nově vytváří a kombinuje melodie a jemné hudební fráze, je skutečný požitek.

Plně to platí i v případě tohoto alba, které je záznamem živého koncertu v Amsterdamu. Průzračná a láskyplná nálada rágy Bhúpali je zde zpodobněna na pozadí klasické formy aláp - džor - džhala. Hariprasad Chaurasia před námi nejprve tón po tónu rágu velmi pozvolna rozvíjí a expanduje (aláp), poté přidává prvek jemné rytmické pulsace (džor), která postupně graduje až do bleskurychlých virtuózních kaskád v samotném závěru (džhala). Tabla se přidávají až na konci alba, kde v Chaurasiově nenapodobitelném podání zaznívají variace na bengálskou lidovou píseň.

Ivo Sedláček 

(Regena 1997)

Dnes se ještě na chvíli zastavíme nad diskem, který hned zaujme už svým krásně uměřeným modrobílým obalem - 

“Dancing Rain (Tančící déšť)” 

Patrika Pelaucha (vydalo nakladatelství Kingdom Praha).

Kdo by snad hledal rafinované a promyšlené harmonie, rytmické složitosti či bravurní pianistickou techniku v klavírních seancích Patrika Pelaucha, tohoto malého “nezbedy” ve vodách naší “tiché” akustické hudby, asi by tu mnoho nepochodil. Pokud by ale přece jen ještě aspoň malou chviličku naslouchal, možná by v těchto spontánních klavírních sprškách a obrazech postupně mohl objevit a pocítit něco trošičku jiného, něco, čeho se nám zase občas nemusí dostávat z hudby mnoha těch, kteří výše zmíněnými ctnostmi bohatě oplývají.

Tóny si tu zasněně běhají z jednoho konce klaviatury na druhý (a někdy třeba jen na černých klapkách), chvíli se spojují do klokotavých proudů a peřejí, chvíli se zase nadlouho rozplývají ve vlastních ozvěnách.

A najednou jakoby se kolem nás i v nás pomalu rozhostilo takové milé, zářící ticho, místy občas až trochu posvátné (vždyť je to také celé nahráno v kostele). A nic tu pohodu nenaruší, všechno se jen dál a dál pozvolna přelévá.

A ten krásný, neslyšitelný akord se stále více a více rozeznívá za všemi těmi křišťálově bublajícími tóny Patrikových kláves (občas i bílých). To vše v “dešti, který tančí - a jak ho zastavit ?”

 Ivo Sedláček

Hudební recenze

babuljak, korb, valenta - "setkání"

(Dotek 12/97)

Po svém prvním sólovém albu “Muž s batohem” k nám Karel Babuljak přichází se svým druhým opusem nazvaným “Setkání”. Potkává se na něm s bubeníkem Antonínem Korbem a hráčem na fidulu a Panovu flétnu Milošem Valentou.

My, kteří jsme se rádi nechávali hladit slunečnou a radostnou hudbou “Muže s batohem”, jsme možná tajně očekávali další pokračování této příjemné idylky. Hudba na tomto albu však před námi otevírá přece jen malinko jiné obzory, krajiny a nálady. Jako bychom se z průzračných a nedohledných hladin a sfér pozvolna přesunuli do světa sevřenějších a intenzivněji pulzujicích tvarů, myšlenek i zvuků. Hudba je více expresivní, místy i dynamičtější a ponechává velký prostor fantazii posluchače. Zvláště pokud si při poslechu otevře připojenou brožurku s velice pěknými, téměř “zenovými” verši a “kaligrafiemi” (tato sbírečka by se určitě krásně vyjímala i samostatně) a nechá se unášet ozvěnou slov, hudby i plujících obrázků ...

Oproti prvnímu albu se rozšířil instrumentář, přibylo bubnů, bubínků, chřestítek i nástrojů zvonivých, rozeznívá se tu fidula, Panova flétna, didžeridu i violoncello a samozřejmě neodmyslitelná Karlova citera. Často využívaným prvkem je tu i zvuk moderní bicí soupravy. Antonín Korb ji rozeznívá velice nápaditě a citlivě, ale přesto se chvílemi nemohu zbavit dojmu, že zvuky “přírodnějších” bubínků by se s celkovou náladou kamarádily možná přece jen o něco důvěrněji. Zvláštní, syrový, místy až jitřící zvuk fiduly Miloše Valenty se nejlépe uplatnil v sugestivních “Květech hor”.

Album je opět požehnaně dlouhé (téměř sedmdesát minut). Jeho první polovina se však svou zajímavou hudební kresbou, barevnými náladami i promyšlenými detaily zdá být přece jen o poznání kompaktnější a vytříbenější než polovina druhá. Čím blíže ke konci, jako by se tvůrčí kuchyně už spokojovala se stále větším podílem “vody” a hudba se už místy rozvíjí spíše v rovině nezávazného a neutrálního “jammování” bez zřejmějších obrysů.

Přesto je však toto album jako celek bezesporu příjemným, tvůrčím a inspirujícím zavlněním ve vodách hudby, která nenaplňuje vychozené šablony, hledá a zve nás k výletům do krajů bez hranic. A to je směr, kterým se vždycky stojí za to vydat.

(Lotosy nechávám kvést na louce ...)

Ivo Sedláček 

 

Zastavenie s hudbou:

J.S. Bach: Goldbergoy variace

 

Nahrávka, nad kterou se zastavíme dnes, obsahuje hudbu, jejíž nedohledné hlubiny bychom asi jen těžko dokázali nějak změřit - Bachovy Goldbergovy variace v mimořádně inspirujícím podání Keitha Jarreta (vydalo ECM Records).

Bachova hudba nás asi nikdy nepřestane fascinovat svou absolutní dokonalostí, krásou a závratnou inspirací každého svého okamžiku.

Goldbergovy variace z roku 1742 patří k vrcholům Bachovy cembalové tvorby. Úvodní árie tu postupně prochází třiceti variacemi, třiceti oslnivými proměnami, v nichž všechno je stále jiné a překvapivě nové a přece pořád vychází z jednoho jediného tématu, které se po tom všem na konci opět objeví ve své původní nezměněné podobě.

Keith Jarret, který se se stejným brilantním nadhledem pohybuje ve sféře jazzu i světě vlastních spontánních improvizací, zhmotňuje Bachovu hudbu s velkou pokorou, plnou jiskřivého ponoření i živoucího doteku srdce. (Toto vše nám může občas citelně chybět v nahrávkách některých až příliš zasloužilých umělkyň).

Znovu a znovu můžeme naslouchat této úžasné hudbě a být si při tom stále méně jisti, jestli opravdu pochází z tohoto světa ... 

Ivo Sedláček 

Nahrávka, která určitě potěší každého, kdo se do ní jen trochu zaposlouchá:

 

 sólové CD Karla Babuljaka “Muž s batohem”

 (vydalo nakladatelství Sound and Silence).

Karla Babuljaka známe jednak jako klávesového hráče ve stylu “reggae” a též jako člena skupiny Relaxace. Na tomto albu se nám však představuje v docela jiné a mile překvapující podobě. Oživuje tu klarinet, bubínky, makovice, kalimbu a především své příjemně sférické citery. A ještě nám k tomu občas zazpívá.

A je to album požehnaně dlouhé, nabízí nám přes sedmdesát minut hudby. Ale od první do poslední chvíle, které jsou od sebe odděleny devíti skladbami, tu na nás štědře dýchá to, čeho asi nemůže být nikdy dost - radostná a uklidňující pohoda, okouzlení zvuky, tóny, ťukáním i mile poťouchlými popěvky v jazyce neznámém. A pak nás to najednou odvane do nedohledných vod s přelévajícími se vlnami zasněných citer, chvílemi trošku nostalgických a chvílemi zase někam do daleka plujících. To vše okořeněno sprškou roztomilých hudebních nápadů, které nenudí.

Až se na vás bude všechno mračit, pusťte si to. A za chviličku určitě odněkud vykoukne aspoň malinké sluníčko ...

Design SOLIDES 2000